Historie a tradice našeho oddílu

Oddíl byl založen při třetím obnovení skautské činnosti 21. března 1968.Tehdy začal pracovat v Novém Městě jako první a to pod vedením br. ing. Zdeňka Svobody - Bagheery. Jeho základem se stali členové do té doby nelegálně pracující skautské družiny BeKa a členové loutkářského souboru sdruženého klubu ROH. I tam se vytvářel budoucí skautský kolektiv nejen při užitečné umělecké činnosti, ale i na výpravách do přírody spojených se skautskou praxí a hrami.

Br. Ivan Rydlo st. odevzdal 1. oddílu v květnu 1968 historické vlajky střediska, které doma dvacet let opatroval. S historickou vlajkou vystoupil oddíl na veřejnosti 26.května a vyjádřil tím převzetí tradic novoměstského skautingu let 1945 - 1948. Název původního střediska "ÚTA" byl přijat střediskem v roce 1947 po smrti JUc. Julia Králíčka - Úty.

Již v průběhu jara roku 1968 začala i oddílová vodácká činnost. Zásluhu na tom měl Bálů, původně vodní skaut, člen 28.oddílu vodních skatů v Praze a účastník vodní delegace na Jamboree Míru v roce 1947 ve Francii v Moissonu. "Mořskou želvu" naší první pramici, dar br. Beka náčelníka náchodských požárníků, jsme po důkladné opravě pokřtili 2.června 1968. V prvním díle naší kroniky br. Balů píše: "Budeme mít další lodě - lepší, pojedeme jinam a dál, ale Želva zůstane první!".
To se do písmene splnilo - těch lodí jsme měli postupně 50 a jeli jsme nejen po našich řekách, ale i po řekách na Slovensku, v Rakousku a Norsku.

Naším prvním táborem byla Pavlátka ´68, prvním puťákem Jeseníky ´68 a prvním vodáckým táborem Lužnice ´69. Číslo našeho posledního tábora přelezlo padesátku. Do září 1970, kdy byla skautská činnost opět totalitním reľimem umlčena, jsme toho stihli hodně. Po zkušenostech z dvojí přežité ilegality se nám pracovat přestat nechtělo. A tak jsme pokrčoc¨vali. . Se suchozemskými skautskými kroji jsme se definitivně rozloučili na Poradní skále v den třetího výročí vzniku oddílu.

V době normalizace byl oddíl zapojen ve Svazarmu, kde jsme byli již od samého začátku registrováni a v Pionýrské organizaci. Dále jsme ale ąli svojí vyšlapanou cestou. Pomohlo nám to, že jsme byli "jedničkou" ve všech možných soutěžích. v soutěži "O partyzánský samopal" jsme byli stálými přeborníky okresu a často i kraje a dokonce jednou i republiky. v branném vodáckém víceboji jsme byli stálými přeborníky kraje . Protože jsme byli v Novém Městě nad Metují stále nejlepší, muselo se ve skupině stejně hodnotit i druhé místo, aby to ostatní neodradilo.

Jako vodáci a od roku 1971 členové oddílu Albatrosu jsme nosili tmavě modré, požárnické košile. Používali - pro nezasvěcené nečitelnou - modro-žlutou) vlajku oddílu vodních skautů. V oddíle přečkali i vľité hodnosti vodních skautů, názvosloví a přezdívky. Názvy posádek se odvíjely údajně od vlajkových lodí. a především jsme žili podle "oddílových zásad". Ty říkaly, že člen oddílu Albatros:

1. Je dobrým kamarádem všem členům oddílu, jedná čestně a chrání slabší.
2. Nezameškává bezdůvodně oddílovou práci, je dochvilný a spolehlivý.
3. Plní příkazy kormidelníků a lodních důstojníků.
4. Dobře se učí a plní domácí povinnosti.
5. Pomáhá ochotně všude, kde je jeho pomoci třeba.
6. Umí překonávat potíže a pohodlí.
7. Pečuje o své zdraví.
8. Soustavně udržuje a chrání oddílový majetek.
9. Je ochráncem přírody a výsledků práce jiných.
10. Mluví a jedná vždy slušně, je zdvořilý a svým jednáním vzorně reprezentuje oddíl.

Na oddílové zásady se v době nesvobody skládal slib a všem nám bylo jasné, že se jedná o jinak formulovaný skautský slib.

S životem podle oddílových zásad se nám podařilo přežít a 9. prosince 1989 jsme již byli opět 1. oddílem skautů, tentokráte však již vodáckým. 1. oddíl se, tak jako před lety, stal zakládajícím oddílem nového - vodáckého - střediska 8. přístavu vodních skautů Albatros pod číslem 505.08. Stalo se tak dne 10. prosince 1989 a jeho prvním kapitánem se stal Bagheera. Z prvního oddílu pak pocházeli i další dosavadní kapitáni přístavu br. Joseh Syrovátko - Stag a Jakub Fabián - Králík.
Střediskovou vlajku v roce 1990 předali do opatrování suchozemskému středisku, ale protože byla i naším symbolem, vypůjčovali jsme si ji nadále pro slavnostní příležitosti.

V roce 1999 byla v Novém Městě sloučena dosavadní dvě střediska (středisko suchozemské a  středisko vodácké) v jeden celek. Zároveń se vrátila k historickému názvu "ÚTA". 2. oddíl byl sloučen s prvním, který si ponechal svůj tradiční název "Albatros".

Přes různá kritická a krizová období ilegálního i svobodného skautského života je 1. oddíl vodních skautů spolehlivou základní výchovnou jednotkou, snažící se plně uplatňovat metodiku skautské a vodácké práce.

Kéž by tomu tak bylo i v budoucnu!