Zcela bezkonkurenční akce 1. a 3. oddílu během níž účastníci pokořili největší stěny  Ostaše. Kdo tam byl, ví o čem mluvím. Teda píšu. Tak se tedy pěkně usaďte, udělejte si pohodlí a čtěte.

Zrovna leze Dundee - nebo to je Ledňáček?

V pátek 30.5. 2008 se 1. a 3. oddíl vydal na víkendovou akci na Ostaš. Na programu mělo být především lezení, ale taky spoustu dalšího. Však pozorně čtěte.

Hledá se první tábořiště

Už v týdnu před akcí, se měly jednotlivé posádky domluvit na stylu svého stravování. To probíhalo jen a jen v rámci posádky. Jak jsme zjistili v průběhu akce, má to své výhody, ale i spoustu nevýhod, což někteří jedinci pocítili na vlastní kůži.

V pátek jsme měli sraz na vlakovém nádraží. A odtamtud jsme měli pokračovat směr nahoru (teda pokud koukáte na mapu, a nemáte ji vzhůru nohama). Nicméně na nádraží kromě nás čekaly na vlak taktéž světlušky a skautky z 4. oddílu, které jely strávit víkend tuším do Adršpašských skal. My jsme si koupili jízdenku, myslím pro 20 lidí, jo tolik nás přibližně bylo a společně s holkama ze 4. oddílu nastoupili do téměř plného vlaku. Tam bylo veselo. Brzo se ale naše cesty rozdělily a my se ocitli na opuštěné zastávce v Dědově. Posbírali jsme si svoje saky paky, které za námi vypadly z vlaku a šli jsme. Vydali jsme se směr Rackova chata. Tu jsme ale jen minuli a stoupali po cestě na Klučanku. Cestou se k nám připojila želfka Emerka, které nikdo nepřijel na vandr, a tak nám dělala průvodkyni a společnost až do neděle. Když jsme dorazili na louku, dostali jednotlivé posádky instrukce, mimo jiné najít si v okolních stráních tábořiště, připravit si přístřešek na noc, navečeřet se, ..... . Důstojnictvo (tedy my(BB, Boras, Bručoun, Racek, a po chvilce i Mlok, který nestihl vlak a Tom, který dojel na kole, a i Ball) jsme rozbili tábor nedaleko srubu. Poté jsme se vydali „zkontrolovat“ jednotlivé posádky. Mlok s Emerkou nám k tomu vyhrávali a jejich libá hudba se rozléhala celým údolím. Rozdělili jsme se a pomalu se plížili do jednotlivých ležení. Málem jsme při tom získali tučnou kořist, v podobě tašky plné jídla. Á, ta by se nám později hodila.

Hudební trio v akci

V devět hodin byl sraz pro všechny dole na louce. Měla proběhnout noční hra. Vzhledem k tomu, že sluníčko se ještě neráčilo odebrat k spánku, museli jsme ještě chvilku počkat. Ale i tak jsme nezaháleli. Popadli se nástroje, teda Mlok s Bručounem popadli kytary a Emerka violu a už se muzicírovalo a zpívalo. No a pak, když už konečně byla tma jsme se vydali hrát tu hru. Měli jsme za úkol se proplížit ke svíčkám a zhasnout je. Jenže nikdo nesměl být spatřen hlídajícími s baterkami. Nakonec se přeci jen nějaké svíčky zhasnout podařilo a tak posádky přejít k dalšímu, možná obtížnějšímu úkolu: Najdi své tábořiště! Všechny posádky ale šťastně svá ležení objevily. Nakonec jsme všichni ulehli k spánku, i Tom, který si pro jistotu nevzal spacák. Naštěstí měl Lišák dva, tak se přeci jen vyspal.

  Den druhý, sobota

Občerstvení u studánky pod Kočičákem

Ráno jsme se všichni šťastně sešli dole na louce a vydali se do skal na Kočičí hrad. Teda zakempovali jsme kousek od něho a Boras s ostatními vybrali ty správné stěny na lezení. A tak jsme lezli celý den. Ráno ještě přijela Zuzka a později i Zozym. Odpoledne nás přijel zkontrolovat i Mates. Někteří si sáhli na hranici svých možností, jiní si splnili dávný sen a mohli se zapsat do vrcholové knížky. A ostatní? Ty si urtiče moc dobře zalezli. Celý den bylo krásné počasí a sluníčko hřálo a hřálo. Navečer pak odjeli BB, Mates, Zozym, Ball a Zuzka. A když se přiblížil večer, sbalili jsme si svoje fidlátka a pod velením Emerky se vydali směr Hejda. Cestou se to nad náma začalo mračit a než jsme se dostali k Dolnímu kempu, padali na nás drobné kapičky. Každá posádka dostala přidělený jeden kemp a v něm se utábořila. Dolní kemp jsme zvolili za vývařovnu. Rychle jsme nasbírali nějaké dřevo a začali vařit večeři. Tu měli kupodivu všechny posádky stejnou. Totiž těstoviny s něčím. Někdo s kajdou, jiní zas s kečupem. No prostě byla to príma večeře. No a potom se posádky odebraly do svých brlohů ke spánku. Vždyť měli za sebou náročný den. Ale to ještě nevěděli co je čeká zítra. U ohně se ještě dlouho do noci pělo a hrálo. A k tomu nám nad hlavami krásně hřmělo.

Rozcvičení na menší stěně

Rychlokurz vázání osmičkového uzle

Lishack leze

  Den třetí, neděle

Tábořiště Havranů

Když jsme se ráno vši vyvalili ze spacáků, čekala nás výborná snídaně. Flakesy, chleba, marmeláda, mlíčko, kakavíčko..... . Následně jsme se sebrali, kromě Radka, který se obětoval a hlídal tábořiště, a s naší průvodkyní Emerkou se vydali do obrovského, strašidelného a temného bludiště. Cestou jsme navštívili Horní kemp a ohniště a taky, jak se to tam jen jmenovalo.... . No však vy co jste tam byli, víte. A pak hurá do bludiště! Ale už v první průrvě jsme se mi větší zasekli. Nepůjde to tak rychle, jak jsme si mysleli. Ale pak jsme na to už nemysleli a vnímali krásu příkrých, mechem porostlých stěn. Po dlouhém bloudění jsme se nakonec vymotali ven a dostali se na světlo Boží. Vrátili jsme se k Rackovi do Dolního kempu a poobědvali. Pak jsme začali uklízet. A že nám to trvalo dlouho. No ale pak jsme se přeci jen sbalili a vydali se dolů na vlak kolem studánky. Tam jsme si nabrali úžasnou studánkovou vodu (možná ji doma ještě někde mám) a někteří z nás se dokonce umyli! (třeba Racek) Když jsme došli na zastávku, čekali jsme ještě chvilku na vlak. Když přijel a my se do něj nacpali, ejhle koho to nevidíme. Naše sestry z Adršpachu! No a pak jsme si užívali poslední chvíle víkendu. Hráli jsme, zpívali, dokonce i paní průvodčí se k ním přidala. No a někteří se v tunelu, do kterého nám paní průvodčí zhasla, osvěžili ledovou vodou. No ale pak už přišlo Nové Město a my až na Emerku, jedoucí dále, vystupovali. Z nádraží jsme se rozprchli do svých domovů s pocitem úžasně stráveného víkendu.

Při prohlídce Hejdy

Při prohlídce Hejdy II

Skoro všichni účastníci pře tábořištěm

Cesta vlakem zpět

zaspal Bručoun,

foto Petr Borůvka - Boras, Matěj Fanta - Matlák, Radek Prouza