1. oddíl - ALBATROS Tábor Na Zelené říčce III
| Tábor Na Zelené říčce III |
 |
| Autor(-ka) Jakub Pěnička |
|
S trochou zpoždění vás chci informovat o tom, jak jsme se měli na letošním táboře v Pribylině. 
Nejdříve byla spousta porad, plánování, přípravy materiálu v Novém Městě. 29. června se konečně vydala přípravná skupina přímo na místo konání tábora. Dvě auta, až po střechu naložená potřebným vybavením, zdárně zdolala celou čtyřsetkilometrovou trasu, a tak jsme se již večer mohli pustit do práce.
Nejvíce pozornosti se samozřejmě věnovalo stavbě kuchyně a latriny – nejdůležitějším součástem tábora. Neméně práce ale daly i ostatní stavby – stožár, strážní věž a samozřejmě stloukání podsadových stanů. Potřebné dřevo jsme získávali z lesa anebo z místní pili (prkna na stany).
Dále jsme pokračovali stavbou nového potrubí, zásobujícího tábor pitnou vodou a průzkumem okolí. Poté, co jsme zjistili, že nám kdosi v okolí škodí tím, že nám bere zásoby, rozhodli jsme se to tak nenechat. Zvýšili jsme svou pozornost při hlídání tábora a nacvičili jsme si možný útok na tábor, jeho obranu a boj v terénu. Nic z toho však nepomohlo k tomu, aby si kdosi z vesnice na dva dny nepůjčil naši sprchu. Naštěstí se po dvou dnech znovu našla a vrátila do tábora. Mezitím jsme měli v táboře návštěvu v podobě záškodníků z běžkařského oddílu Mlokova táty. Pěkně jsme si s nimi zaběhali po okolí tábora a nakonec je zdárně pochytali. Byla to však fuška a bez přivolané motorizované jednotky bychom to stěží zvládli.
Byla to prima procházka a zážitek k nezaplacení.
Poslední týden tábora byl také plný událostí. 
Další den jsme na přání Číny uspořádali generálku před Olympijskými hrami – táborovou olympiádu. Za účasti zahraničního hosta Matsamuri Senseje jsme se utkali v množství disciplín jednotlivců i týmů. Veškeré snažení bylo korunováno vyhlášením vítězů na bývalém tábořišti dvojky, kde jsme při přípravě objevili jejich stupně vítězů. 
 
První ze dvou posledních výprav byla do Roháčů, kde jsme chytli docela dobré počasí a tak nám mraky nebránily ve výhledu na krásnou přírodu Západních Tater. 
A ta druhá byla na Váh. Bohužel byl docela rozvodněný a tak se pro jistotu uskutečnil pouze jeden sjezd z obou plánovaných. 
Tábor se nám pomalu chýlil ke konci. Po zakončovacím ohni nám zbývalo už jenom to smutné – všechno zbourat, uklidit po sobě louku a okolí a … domů.
Nezbývá než poděkovat všem, kdo se na zdárnému průběhu tábora podepsali, všem účastníkům a samozřejmě taky „naší“ loučce a „naší“ říčce za to, jak se nám to letos pěkně povedlo. 
|
