Následující článek je psán pouze k doplnění dvou již napsaných, aby bylo zřejmé, že jsme na Třech jezech zažili i "horké chvilky". A to nemluvím o Rudlově potopení se pod Karlovkou.

Nejdříve bych snad měl pohovořit o tom, jak probíhalo nakládání a odjezd. Z původního plánu jet autobusem sešlo velice záhy poté, co Kublaj řekl, že to možné není. Jako náhradní alternativa byl zvolen transport osob vlakem a materiálu auty. Každý oddíl si potom zařídí přepravu svých lodí sám.

Prvnímu oddílu měl lodě i všechno vybavení odvést Kublaj, kterému pomůže v pátek odpoledne s nakládáním Hašan. Tak se také stalo. Pomohl jim i Boras a další, kdo byli v tu dobu v klubovně.
V sobotu ráno pak Babušákovi volal Kublaj, aby se ho zeptal, zda má naložit i vlnolamy. Po Barbušákově ujištění, že vlnolamy byly "na kupě" s loděmi, Kublaj pouze odvětil, že nebyly... To byla první horká chvilka, neboť jak může Rudolf přisvědčit - občas to nejde ani s vlnolamem, natož bez něj. Začali jsme přemýšlet, kdo nám asi mohl vlnolamy vzít, nebo kam je kdo schoval. Už potřetí jsme šli za pražáky, jestli by nám něco nepůjčili (nejprve pádla a vesty). Prý si můžeme večer vyrobit laťkové a potáhnout je látkou. "No, prima", říkali jsme si všichni. Nakonec to však dobře dopadlo, neboť vlnolamy skutečně na kupě byly. Jenomže při nakládání je kluci odložili bokem a pak na ně už jaksi zapomněli...

V neděli ráno jsme se potom jali vlnolamy připevnit na lodě. Avšak - šroub s průměrem 8mm do díry 6mm nenacpeš, jak říká staré oddílové úsloví. Co teď? Hledali jsme, prosili jsme - kdo nám půjčí šrouby, přemýšleli jsme, zda vlnolamy přivázat,... Naštěstí nás opět zachránil Kublaj, který ve svém nářadí pár šroubů našel a pro zbytek jsme našli větší díru.

Poslední, a osobně bych řekl nejnapínavější, průšvih nás čekal až nakonec. Vlastně až v pondělí, kdy si Mexičan šel do Loděnice pro věci, které si půjčil od Petra Ptáčka, abychom mohli v sobotu být na kanále. Předem bylo domluveno, že mu s odvozem věcí pomůže Barbušák. Spolu do auta naložili raft (když předtím přenesli do klubovny novou lednici) a Barbušák - že jako pojedou. Mexičan na to: "Ještě musíme naložit loďák s vestami a helmami".
Jali se hledat loďák, ale kde nic tu nic. Ne a ne jej najít. Kde může být? Není v lodi pod lavičkou, u děvčat v klubovně, ... nikde není! Kdoví, jestli nevypadl po cestě... a co když tam zůstal?
Situace byla vážná, vždyť v loďáku byly věci celkem za 15.000,-. Po třech dnech usilovného pátrání, zjištění, že loďák skutečně zůstal v Praze a spoustě telefonování jsme zjistili, že lodní pytel je na světě v Braníku v úschovně a že si pro něj můžeme dojít.
Rudolf, jelikož bydlí v Praze, tam došel, a tím to dotřetice zdárně skončilo.

Tak jestli bude zase za rok závod přes tři jezy, snad to bude trochu klidnější ročník.
Dávejte si na své věci pozor!
A tímto bych chtěl také ještě poděkovat Kublajovi, na kterého jsme ve výčtu v minulém článku zapomněli.