Broumovsko - krajina nad kterou Bůh podržel ruku o chvíli déle.

ahoj už podruhé.

Od 23. do 25. jsme byli s Jestřáby na pěší výpravě v tajemném a pro mnohé magickém Broumovsku.
Od pátku do neděle jsme se opájeli svěžestí jarních luk a pastvin, tichem hlubokých lesů, majestátem dávné architektury, nevšední blízkostí jednoho ke druhému a tajemnem dávných příběhů.

V pátek jsme se dostali, přes nástrahy které nám dopravní situace v Náchodě přichystala, zdárně do města Otmara Zinkeho, do Broumova! V pátek jsme si ušli první díl cesty z Broumova do Šonova. Stany jsme si postavili hned u kostela svaté Markéty, opatrovnice České provincie benediktýnů. Večer dovezl pan Kahanec Rysa, inu konečně jsme byli kompletní. Pan K. nám ještě dojel k Pitašům pro vodu a nechal Egona  vlkodava proběhnout  po louce. Při pohledu na běžícího Egona po zelené trávě, jsem se v mysli přesunul na zelený ostrov Irsko, Egonův dlouhý ocas při každém skoku vytvářel obrazy. V těch obrazech jsme mohli spatřit, co nás v dalších dnech čekalo a nebylo toho málo.

První Egonův skok nám nechal lehce nahlédnout do osudů německých statkářů, kteří byli vyhnáni po druhé světové válce. Společně s nimi jsme prožívali dobrodružství při záchraně nebohé neteře Helgy Winterové z Heřmánkovic - Hermsdorf.

Další skok nás uvedl do problematiky kolektivizace. Kosatka nám pověděl, jaké účinky měla na proměnu Broumovské krajiny a na životní prostředí. A jak i v současnosti opakujeme tyto minulé chyby.

Třetím skokem Egon vyčaroval 3 nádherné barokní kostely od těch nejlepších stavitelů z Německa Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Broumovská skupina kostelů jim mimo jiné posloužila jako "živý skicák" pro jejich svaté Mikuláše na Staroměstském náměstí a na Malé straně, bez kterých bychom si pohlednici z prahy nedovedu představit.
Pro mne (L.A.sičáka) bylo hodně těžké se držet a nenudit kluky celý den povídáním o těchto kostelích.

Čtvrtý skok zkroutil Egonovi ocas do dvou spirál. Takový tvar měly rohy muflona na Bobřím vrchu, Rocky sice tvrdil, že to byla gazela, ať tak či tak, bylo to krásné zvířátko, které jsem ještě nikdy dříve neviděl.

Pátým skokem se Egon dostal až k lesu, tam se zastavil a s vyplazeným jazykem se na nás zadíval a ocasem vymodeloval od obzoru  k obzoru širou louku. Ta nás svoji krásou skoro zalehla kousek před Vižňovem.  Vynořili jsme se z lesa a jeden po druhém  jsme se prostě zastavili a asi minutu žádný z nás neřekl ani slovo. Po chvíli Rocky řek pochvalu, z které si pamatuju jen: "mrtě hustý" já jsem rozvíjel spekulace jak zde udělat tábor, Kosatka vyhlásil "kochací" pauzu a lehl si na batoh a zavřel oči.

V lese jsme nabrali dříví na Buřty a ranní čaj. Mezitím se vrátil Pan Kahanec, naložil Egona a se zapadajícím sluncem vyrazil.

S vycházejícím sluncem jsme se vydali vystopovat siluety Egonova ocasu.
Bylo tam krásně.

LA

Fotogalerie LA