S pár speleology jsme vyrazily na jejich základnu, kde jsme měli (i Králík, který dorazil až po večerce, proto měkké i:-) bydlet. Chvíli jsme šly a za okamžik tu před námi stála chata speleologické skupiny Tartaros.

Tak to je ona 

Vešly jsme dovnitř a začaly se hrnout úzkým otvorem na půdu - do naší ložnice. Když tam bylo asi 15 holek, tak už křičely, že se nemohou nikam vejít. Nejdřív jsem jim nevěřila, speleologové totiž tvrdili, že se do chaty vejde i padesát lidí:-). Ale když jsem vylezla nahoru a po marném hledání nějaké tajné místnosti, jsem jim musela dát za pravdu. No, zbývalo nám tedy udělat úsporné opatření a nakonec jsme se všichni vešli (akorát jsme museli spát v pozoru:-) Po strategickém rozložení našich lůžek jsme se navečeřeli

a zahráli si hru Na medvěda (s kostkama).

Když se čas nachýlil, tak jsme zazpívaly večerku a šly ulehnout do spacáků. Jeskyňáři nám pak ještě dlouho do noci hráli na kytaru.
Sobotu jsme zahájili, jak jinak než rozcvičkou. Nasnídali jsme se, sbalili si na celý den a vydali se za tajemstvím  hlubin Moravského krasu. Nejprve jsme došli do obce Ostrov u Macochy (cca 4 km) a před vchodem do Balcarky jsme se dozvěděli následující plán. Rozdělili jsme se na 2 skupiny - mladší a starší a takto rozděleni jsme zůstali až do večera. Co podnikali mladší a Králík? Jako správní speleologové se vydali na průzkum jeskyně. Na začátku slezli žebřík zabudovaný v soustavě skruží a objevili se v podzemí.

Jů, to je hloubka...

Celá výprava

Místy se museli plazit.

Čekala je taky nádherná výzdoba.

Celí nadšení a zablácení vylezli z díry a hurá na oběd.

Příprava oběda

Po obědě se vydali na Macochu

a po cestě si zahráli pár her a taky si poslechli některé pověsti.

Na chatu dorazili chvíli před námi, ale taky už za tmy, a začali vařit večeři. My starší jsme se nejprve vydali do jeskyně Rogendorf, kde nás čekala pořádná makačka. Vlezli jsme do díry, utvořili jsme řetěz a podávali si kameny a kbelíky s bahnem. Jeskyňáři totiž hledají nějaké chodby, a tak se prokopávají i uměle. Byly jsme docela vysílené, rukama nám prošlo 150 kbelíků a nespočet kamenů.

Před prací...

Jdeme na to... 

Po šichtě

Po práci jsme si daly zasloužený oběd a vydaly se konečně do jeskyně na exkurzi. Gas (náš největší průvodce) spolu s dalšími speleology nás zavedl k soustavě skruží do Lopače - jeskyně, kterou protéká stejnojmenný potok. Po dlouhém žebříku jsme slezli za pořádným dobrodružstvím. Jako první nás čekaly menší kaskádky, kterými protékal potok.

To bylo něco!

Dál jsme se brodili potokem, slézali a vylézali žebříky.

Taky jsme se utvrdili v tom, že chůze po ocelovém laně nám nedělá nejmenší problém.

Jako provazochodkyně

Prostory byly někdy rozlehlé, jindy jsme se museli plazit po kolenou.

 Voda byla průzračná

Celá výprava v jeskyni

Po kolena jsme byli mokří všichni, někteří byli vlhčí až po pás. Výzdoba byla menší, zato cesta byla o to dobrodružnější. Na konec nás čekal výstup po žebříku skruží nahoru a to nám dalo pořádně zabrat na naše svalíky. Nahoře jsme padli, avšak s blaženým výrazem, plni zážitků a maximálně spokojeni.

Celá spokojená výprava před skruží - vchodem do jeskyně

Dobrodružství však nekončilo. Zjistili jsme, že nám nějaký aktivní speleolog odvezl naše batohy s věcmi na přestrojení na chatu. Tak jsme došli k nedaleké restauraci, kde nám speleologové koupili čaj a za chvíli přijelo auto s našimi věcmi. Přestrojili jsme se do suchého a vydaly se na cestu do chaty. Na chatě nás už čekali mladší, kteří právě vařili špagety s kejdou - hmm, to byla dobrota. Během večeře jsme si navzájem sdělovali zážitky. Protože už bylo pozdě a navíc se v noci posouval čas, tak jsme zazpívali večerku a zalehli.
V neděli vstávali starší o hodinu dřív, protože měli v plánu ještě jednu jeskyni. Co nejrychleji jsme si proto sbalili, uvařili poryč a společnou snídaní s mladšími jsme se na dopoledne rozloučili. Mladší se vydaly tentokrát se Sasankou do Holštejna. Tam je čekala zřícenina hradu Holštejn, pod kterou se nachází jeskyně Hladomorna, Stará a Nová Rasovna (propadání) a sem tam nějaké menší jeskyňky. Po návratu si sbalily a původně chtěly uvařit hrachovou polévku, ale jeskyňáři jim zapomněli přivést vodu (na chatě totiž netekla), tak si daly chleba se sýrem. Po závěrečném úklidu se vydaly na autobus do Blanska, do kterého v Ostrově přispoupily starší.
Starší se vydaly známou cestou k Balcarce. Já s Králíkem jsme dorazili autem a po nás i jeskyňáři. Převlékly jsme se do naší jeskyňářské výsroje a plni očekávání jsme vyrazili vstříc novému dobrodružství. Jeskně s názvem Vintoky nás opět uchvátila. Tentokrát tu už netekl potok,

zato žebříků tu bylo plno.

Naši šikovnost prověřil provazový žebřík a následný úsek po ocelových lanech.

Žůžo, dobrodrůžo :-)

Taky jsme tu objevili pár plazivek

a krásnou krápníkovou výzdobu.

Vchod a východ

Prostě úžasný. Vylezli jsme z 6°C do velkého pařáku.

Závěrečné foto - Čárka chtěla asi utéct :-)

Nejradši bychom v Moravském krasu ještě zůstali...ale autobus na nás nepočká. Převlékli jsme se a přistoupili do autobusu k mladším a společně jsme ujížděli do Blanska. V Blansku jsme se naobědvali a po 2hodinovém čekání na vlak jsme se rozjeli domů. Už se všichni moc těšíme na další speleologickou akci.