Jupíí, juchůů, huráá, joo a je to tu.   Je pátek a my vyrážíme autobusem směr

Česká Čermná, která se stala naším útočištěm po následující dva dny.

Hnedle po ubytování jsme si daly véču, řekly si nejnovější zprávičky ze "světového dění" a na zahřívačku jsme si jako rytíři u kulatého stolu zahrály slovní hru na "zapamatováka".

Následně jsme šly do dolní budovy, což byla tělocvična, a tam už nás vítala sestřička a najednou jsme byly v Nemocnici na kraji vesnice :) Ale to už následovala vizita, samozřejmě přišel i pan doktor. Přivezli nám včera 3 raněné, jeden měl otravu alkoholem s následným podchlazením, a jelikož vyrušoval, píchli jsme mu injekci na spaní a byl klid :), další zraněnou slečnu k nám přiveli s tím, že má vypadlé mozkové buňky, což je mimochodem nová diagnóza, kterou právě objevila místní nemocnice. Třetího raněného trápilo zlomené srdce, na což jsme zatím nenašli lék :(

A byla z toho smutná i naše sestřička

Poněvadž raněných bylo stále dost, ale kvalifikovaných sestřiček pomálu, rozhodly jsme se, že se necháme vyškolit a v místní nemocnici budem vypomáhat. I daly jsme se do práce, pan doktor Sychravý si nás vzal pod palec a zasvětil nás do resuscitace, což jsme si všechny následně vyzkoušely samy na Malé Aničce. :)

Wiky v akci

Aďo, pojď, pojď!

Po tomto výkonu jsme se učily stabilizovanou polohu a transtortovat se tam, sem, dopředu, zpátky, po hlavě a bezhlavě. :))

Pana doktora pak ale zavolala sanita, a tak jsme osiřely, ale to nám nevzalo nic z našeho nadšení zasoutěžit si. Jupííí. Rozdělili (páč tam byl i Pýtý) jsme se na dvě družstva a začli hrát různé formy štafet - počínaje různýma kreacema s nafukovacíma balónkama, pokračujíce přes akrobatický um a konče využitím místního náčiní, pěkně jsme se u toho vyřádili a vzhůru do horní budovy.

Než jsme ale zasedli ke stolu, prostě nám to nedalo nevyužít prvního sněhu a vrhli jsme se na sněhovou bitku, juchůů.

Následovala rozmluva, povídání, debata, diskuze, rozhovor, pohovor, dohovor, hovor, jednoduše jsme si povídaly o charitativních a humanitárních organizacích, jakým způsobem pomáhají a jak bychom se my mohly také zapojit do nějaké té prospěšné prácičky. Dohodly jsme se, že si vyrobíme podkladničku, kde budem vždycky jeden celý rok (od Vánoc do Vánoc) spořit (je na každém, kolik a jak často něco přispěje) a pak se společně dohodnem, kam našetřené peníze pošleme.
Nato jsme šli všichni spát.

Ráno nás vzbudila písnička Don't worry, be happy, následovala rozcvíča na hudbu Nonstop :) Ke snídaňce byla krupicová kaše s ovocnýma konzervama, mňamka. Připraveni a vybaveni na výlet jsme dostali do ruky mapu a GPS, byly nám nadiktovány body, které máme projít.

Dáme hlavy dohromady

Nejprv jsme si je měli uložit do GPS a podle této navigace pozdějc jít. No trošku jsme promrzli, než jsme to tam nacvakali, ale pak už jsme vyrazili směr hraniční patník CZ/PL, následovala pevnost Polsko u Dobrošova, polem nepolem,

cestou necestou jsme si to dávali hustým terénem.

společné foto z pevnosti Polsko  

Na dobrošovských loukách jsme zahráli na zahřátí nějakou tu honičku a vesele jsme si to štrádovali na oběd.

cestičková honička

Jelikož už nezbývalo tolik času, se smutným výrazem v očích jsme opustili původní plán a vraceli se pomalu zpátky na Čermnou.
Po návratu jsme si zahrály akční hru, kdo, s kým, proč, za jakým účelem a pro slepičí kvoč :) ale v půlce hry nás přerušila sestřička, že dole na silnici je autonehoda a že kdo může, ať tam rychle běží pomoct.

Zraněný chodec

Čtyři ranění. Jeden sražený chodec s poraněním páteře a v bezvědomí, další se zlomenou rukou a šokem, další dva cestující v autě s podezřením na zlomeninu krční páteře, popáleninama na pažích a s tržnou ránou na hlavě a zlomeninou stehenní kosti. Všichni byli odtransportováni do nemocnice a následně ošetřeni. Řekli jsme si u toho ve zkratce, jak by se mělo co ošetřit.

Hodina pokročila, přiblížila se tma a sníh a my opět se smutným výrazem na tváři, jelikož akšn byla u konce, jsme si šli sbalit, uklidit a huráá domů!