Akce začala docela vtipně. Nahlásily se pouze 2 skautky, Králík a já. Celkem 4 lidi, takže jsem vzala jeden stan, že se tam nějak smáčknem. Na nádraží mě ale čekalo překvápko. Jela i Áďa, což se ke mně bohužel nedostalo a já s ní tudíž nepočítala. Takže nás bylo 5 a měli jsme jeden stan pro 3 – 4 osoby:-)

Naštěstí to nakonec vyšlo tak, že jsme ani jednou nespali pod stanem, takže to bylo super. A bylo prima, že nás je aspoň o jednu více.
Nasedli jsme do vlaku, který nás dovezl do Vysokého Mýta. Z Mýta jsme pokračovali autobusy do Budislavi. Došli jsme kousek za Budislav a na skále jsme si dali večeři. Sice jsme museli několikrát běžet dolů pro spadlé věci, ale bylo to romantické. :-)

Posilněni jsme se vydali po červené ke skále Cikánka. Zde jsme se vyběhli mrknout na skálu Cikánka a objevili jsme pod ní velký převis, a tak jsme se rozhodli, že se utáboříme na noc pod převisem. Po prohlídce okolí jsme se pomalu zachumlali do spacáků. Všichni jsme byli ve spacáku celí, koukal nám jen nos a potili jsme se o sto šest. Bylo strašné vedro, ale ještě horší byli ti komáři, kvůli kterým jsme byli tak zachumlaní. Ani repelent moc neúčinkoval.

Tak takhle jsme spali.

Ráno jsme si trošku pospali a vstávali jsme až v 9:00. Nasnídali jsme se a vyrazili do skalního města Toulovcovy Maštale.

Před odchodem jsme ještě zvládli foto ženské části výpravy

 a foto celé výpravy.

Prošli jsme je křížem krážem celé, našli jsme 2 tábořiště, stavili se na pití v hospodě a holky se osvěžili v potůčku.

Na Městských Maštalích.

Tady jsme si prolezli 200m bludiště v Toulovcových Maštalích.

Studánek zde bylo opravdu hodně.

Tato studánka byla jiná než ostatní, byla totiž skautská - Setonova studánka.

Bylo opravdu vedro a koupání přišlo vhod.

Po cestě jsme také narazili na Dudychovu jeskyni, a tak jsme se u ní pro Opičáka vyfotili.

Dudychova jeskyně je komín, kterým se doleze do "dómu".

Odpoledne jsme se vydali směrem na Nové Hrady.

Všude byly nádherné borovicové lesy.

Mihulka se obětovala a pomáhla nám překonávat potoky.

Po cestě jsme objevili i hlubší části potoka a vířivku, a tak jsme se všichni smočili. V tom vedru, které bylo, to bylo velmi osvěžující.

Lepší než ve whirpoolce.

Když jsme se zvedali od svačiny, tak si holky všimli, že Áďa má na batohu jen jednu sandálu. Tak se Áďa vydala zpět podívat se, zda ji najde. Už to chtěla vzdát, ale v poslední zatáčce, kam chtěla dojít, ji našla. Na Polance (restaurace) jsme nabírali vodu na vaření a vtom se proti nám řítí Benďa s rodinou. Mají kousek odtud chalupu a zrovna jeli na večeři na Polanku. To byla náhoda. Dál jsme pokračovali podél Novohradky do Luže. Došli jsme ale do Dolan a zde byla značená cesta, která v mapě nebyla značená. Nakonec jsme se rozhodli, že to vezmeme po ní, protože původní trasu bychom nemuseli stihnout. A udělali jsme velmi dobře. Po kilometru začínala neznačená Pivnická rokle. Sice už se blížila 20. hodina, ale světla bylo dost, tak jsme vyrazili roklí. Zpočátku to byla taková obyčejná rokle, ale jak jsme postupovali hlouběji, tak začínala být dost záživná. Došli jsme podél potoka k jeho větvení na 2 ramena, odložili jsme batohy a šli prozkoumat obě ramena. Byly tam úplně skvělé průlezy, místy jsme lezli vodou, po kdysi dávno vyrobených žebříkách, rokle se stále zúžovala.

Prostě dobrodrůžo.

Naše provazochodkyně.

Skvěle jsme si to užili a nejvíc nadšená snad byla Mihulka. Chytla potom takovou fantazii, že asi ze svých „hlodů“ vydá knihu. Bohužel čas rychle utíkal, tak jsme neprošli celá ramena, museli jsme vzít batohy na ramena a pokračovat k vesnici Zderaz. Navíc se blížila bouřka, která vypadala, že bude mohutná, a tak jsme se rozhodli, že poprosíme někoho ve Zderazu, zda bychom nemohli přespat na seníku. Do Zderazu jsme dorazili ve 21 a bylo velmi podivné předbouřkové světlo, škoda, že jsme ho nevyfotili. V prvním stavení nám bohužel s ubytováním nevyhověli. Zkusili jsme se pak zeptat kolemjdoucího pána, zda by nám neporadil, kde přespat. Chvíli přemýšlel a pak nám řekl, že nás vezme k sobě domů. Ubytoval nás v kuchyni. Uvařili jsme večeři, chvíli si s pánem povídali a pak už jsme šli spát.
Ráno jsme vstávali v 7:00, abychom vše stihli. Nechtěli jsme moc otravovat, tak jsme se snažili potichu zabalit. Těsně před odchodem přišel pán s vánočkou a marmeládou v ruce, ať si dáme ke snídani. Byl moc ochotný. My jsme mu poděkovali, ale měli jsme svoje jídlo, takže jsme si nevzali. Poděkovali jsme za ubytování a odešli jsme k místnímu koupališti. Zde jsme se nasnídali a vydali se dále v naší cestě. Po žluté jsme došli k říčce Krounka a podél ní jsme šli až do Předhradí.

Po cestě jsme se stavili na pití a občerstvení v hospodě.

Ke konci byl úsek cesty nejhezčí, byly zde skály, řetězy a žebříky. Bylo to akční, ale shodli jsme se, že na včerejší soutěsku to zdaleka nemělo.

V Předhradí jsme si prohlídli hrad Rychmburk a došli na zastávku. Asi za 20 minut nám jel autobus do Pardubic. V Pardubicích jsme přestoupili na vlak a v 15:23 jsme už byli v Novém Městě n. Metují. Akce byla taková menší, ale zato se moc vydařila, holky byly veselé a musím je pochválit, jak hezky putovaly a že zvládly i sobotní pochodování až do večera (kvůli bouřce).