V pátek jsme se na vlakovém nádraží sešly v počtu 6 lidí, zbytek posádky Medúzek byl nemocný. Nasedly jsme do vlaku směr Hronov a vyrazily na posádkovou akci. V Hronově jsme přesedly na autobus a ten nás dovezl do Vysoké Srbské.

Tam na nás čekal majitel chaty. Byl tam autem, a tak nám vzal batohy. To se žabičkám ulevilo. Na chatu nám zbývalo ještě 2,5 km, ale bez batohů to pro všechny byla hračka. Došly jsme na chatu na Závrchách.

Byla dost vymrzlá, a tak jsme povečeřely v zimních bundách a čepicích.

Po večeři jsme se starali o to, aby bylo v chatě teplo, a tak jsme začaly rozdělávat oheň. Zjistily jsme ale, že v chatě je jen pár polínek a ostatní jsou venku, kde byly zmrzlé. Nanosily jsme polínka dovnitř, aby vyschla. V jedněch kamnech jsme oheň rozdělaly, dokonce jsme ho celkem dlouho udržovaly, ale jak ta polínka byla zmrzlá, tak v ohni pouštěla vodu a postupně oheň uhasila. Suchá tam vůbec nebyla, a tak se nám oheň znovu nepodařilo rozdělat. Zavolali jsme majiteli a ten nám na zítřek slíbil suché dříví.

Peggy nese dříví do chaty.

Čárka a Nancy se snaží rozdělat oheň.

Večer jsme venku ještě zahrály pár pohybových her, abychom se zahřály, a pak jsme se zachumlaly do spacáků.

Noc to byla studená, spaly jsme v několika vrstvách a některé i v čepicích.

Ráno jsme se co nejrychleji vypravily na výlet. Našim cílem byla rozhledna na Sypací skále na Boru. Přes noc nasněžilo asi 15 – 20 cm sněhu, a tak to bylo úplně zimní.

A sněžilo i celé dopoledne.

Bylo to jak polární výprava.

Po cestě jsme si zahrály oblíbenou eskymáckou honičku.

Motýlek, jakožto posádkový fotograf, nás vyfotila u rozcestníku nad Machovem.

Před námi nikdo nešel, prošlapávaly jsme cestu jako první.

A žabičky se u toho pořádně vyřádily. Když jsme šly rovně, tak to byl zázrak. Nejradši cestičku zakrucovaly do "esíček".

A protože jsme se objevily v pohádkovém světě, tak jsme hledaly podle návodu Děda vševěda.

Musely jsme podstoupit plno zvláštních úkolů. Třeba jsme kroužily okolo stromu.

Taky jsme dřepovaly a jednu ruku jsme musely mít na koleni a druhou na nose.

Nakonec jsme Dědu vševěda nenašly, ale našly jsme aspoň jeho telefonní číslo a webové stránky.

O kousek dál jsme si zahrály pohádkové běhací pexeso.

Peggy a Čárka hledají dvojici.

Motýlek počítá, kolik mají kartiček.

Oběd byl rychlý na sněhu - chléb se sýrem.

Pak jsme se vydaly na Bor, ale protože bylo dost hodin, otočily jsme to a sešly do Machova.

Holky chtěly sáňkovat, a tak si vyšlapaly dráhu.

Nasedly na pytle, ale protože to byl mírný kopec, tak jim to nejelo.

U vyhlídkového místa nad machovskou sjezdovkou.

Holky vyšlapávaly do sněhu "Vydry"

Pak jsme scházely jsme po sjezdovce, kde dříve stával skokanský můstek a sklon svahu byl opravdu prudký. Tam to holkám konečně jelo.

V Machově jsme se stavily na čaji v hospůdce.

Pak jsme pokračovaly po červené na Závrchy. Na chalupě nás čekalo suché dříví. Hned jsme zapálily oheň v obou kamnech a pustily se do vaření večeře. K večeři byl květák s osmaženou strouhankou a brambor. Po večeři jsme hrály švábí salát a začaly tvořit scénku na vánoční shromáždění.

Hra švábí salát byla velmi oblíbená.

Okolo 22. hodiny jsme si přečetly pohádku na dobrou noc a šly spát. Tato noc už nebyla studená a všechny jsme se krásně vyspaly.
V neděli jsme pokračovaly ve vymýšlení scénky a pak jsme se vrhly na plnění Cestiček. Čas utíkal a rychle, a tak jsme začaly balit, naobědvaly se, uklidily chalupu a vyrazily jsme na autobus do Vysoké Srbské. Vyšly jsme na poslední chvíli, a tak jsme musely spěchat a navíc nám majitel tentokrát batohy nevzal, takže jsme měly ještě zátěž na zádech. Ale protože naše žabičky nejsou žádné omáčky, tak jsme to zdárně zvládly a nasedly do autobusu směr Hronov. V Hronově jsme přesedly na vlak. Ve Václavicích jsme ještě zkoulovaly Čárku, která měla ve čtvrtek narozeniny a Peggy a Rysa, které měly svátek. V Novém Městě jsme se rozešly do svých teplých domovů.