Tentokráte jsme se vypravili vlakem do Dědova, vybaveni bublifuky a připraveni prožít spoustu bublinkových dobrodružství. Do roubené chaloupky, která se stala na celý víkend naším útočištěm, jsme dorazili až za tmy. Okamžitě nás však okouzlila obří pec, na které se dalo i spát. Tedy jen pokud byl onen vyvolený ze všech nejhodnější :).

Zatopili jsme v peci, povečeřeli a pospíchali ven za chalupu zásobit se bublinkami. Nebylo to tak jednoduché, protože bublinekchtiví zloději byli za každým rohem, nebo spíš za každým krtincem. Každého, na koho si počíhali, chytili, zabalili ho do deky a připravili o téměř celý náklad bublinek.

Zloděj v akci.

Když byly bublinkové zásoby přiměřeně veliké, vrátili jsme se do chalupy. Usadili jsme se okolo stolu, Králík se chopil kytary a dlouho do noci jsme zpívali :).

Taky jsme zavzpomínali na tábor písničkou Wao taho taho.

Božka už přepočítává úlovek bublinek.

První noc strávila na peci Pipi. Moc hezky se jí tam spalo.

Druhého dne jsme se vypravili na výlet ku hradu Bischofsteinu.

Vedly nás skautky a vedly nás dobře:-)

Nevydrželi jsme a po pár krocích od chalupy jsme museli začít vypouštět bublinky. Bylo to moc krásný.

Po celou dobu mezi námi skákalo klíště, které bylo velmi proradné – bylo schopné připravit každou čtvrthodinu jednoho z nás o těžce vydobytou bublinku. Proto bylo třeba dobře si všímat, jestli se někde nepřisálo. Na batůžek, kapuci nebo kamkoli jinam.

Na vhodné větvi jsme zkoušeli shyby a zjistili jsme, že bychom měli více posilovat:-)

K cíli naší cesty Bischofsteinu jsme dorazili bez úhony. První přiběhnuvší Božka a Opičák dokonce obdržely 20 bublinek. Hrad se nám moc líbil a poslali jsme z něho tisíce bublinek do světa.

Na Bischofsteinu.

Všichni byli jak v transu a vypouštěli bublinky.

Cesta dolů byla náročnější, ale vše jsme zvládli.

Pohled na vyhlídku.

Při zpáteční cestě jsme usoudili, že jít po cestě je moc velká nuda. Zvolili jsme raději akčnější variantu cestou necestou, občas víc po zadku, než po nohách.

Po cestě jsme mohli ulovit bublinky střelbou šiškami na strom. Když jsme se trefili, dostali jsme 3 bublinky.

Cesta necesta nás vedla okolo Mariánské kapličky a Hubertovy studánky, potom podél potoka, po louce a pak rovnou domů.

Kaplička byla otevřená.

Všichni jsme se u pramene smočili.

Na louce, po které jsme procházeli, jsme metali kotrmelce. Zkoušeli jsme dokonce i ty ve dvojici.

Ale hlad byl veliký, a tak jsme brzy nechali kotrmelců a utíkali na rybičkovou pomazánku. A jak nám chutnala!

Jé, co to je?

Po výborném obědě za námi přijela Sasanka. Kreslili jsme s ní své bublinovníky štěstí, hráli si, povídali, přemýšleli a poznávali se. Obkreslili jsme si na papír své ruce a vzájemně si do nich napsali něco pěkného. A když někdo mluvil, držel v ruce pomerančovou bublinu, aby všichni věděli, že teď mluví právě on.

Bublinovníky.

Když už jsme měli hlavičky samým přemýšlením unavené, šli jsme se ven malinko proběhnout. Hráli jsme si na kouzelníky, obry a trpaslíky a potom na bublinopícha.

Příprava buřtguláše.

A takhle vleže se vařilo:-)

Taky jsme si zahrály hru na turistické značky.

A protože se nám včerejší zpívání moc líbilo, pěli jsme večer zas.

V neděli jsme uklidili, všecičko nablýskali, připravili budoucím generacím dostatečné zásoby dříví, zahráli si na bublinkovou schovávanou, a než jsme si stačili zahrát běhací člověče, nezlob se, byl nejvyšší čas utíkat na vlak. A tak jsme opustili Dědov a vypravili se spolu se všemi bublinkami zpátky domů.

Nosíme dříví.

Takhle vypadala naše chalupa.

Na nádraží.

Více fotek najdete na Rajčeti.

Autor: Krabička