Nadešla dlouho očekávaná sobota 4.4., den kdy jsme měli přivítat nové kamarády a kamarádky ve 4.oddíle. Mrkněte kolik kluků a holčiček dorazilo a co vše jsme spolu zažili.

Byla jedna hodina po poledni a k Sokolovně začínali přicházet první nováčci. Jako první dorazil Filip, potom přišel Adam, po něm ještě Tom, Kuba, Lukáš, Tadeáš se ségrou Karolínkou, Maruška (Skippy) a Tonda. Nejdříve jsme se domluvili s rodiči na programu dne a pak se to stalo - Tadeáš našel dopis, ve kterém stálo, že pokud chceme, můžeme získat ukrytý poklad rytíře Jana Víra z Výrova. Samozřejmě jsme chtěli zažít nějaké to dobrodružství, a tak jsme se vydali na cestu, na které jsme museli splnit několik zkoušek.

První zkouška, která nás čekala, bylo prolézání poslepu lanovým bludištěm.

 Tome, nesmíš se toho lana pustit!

Lanovým bludištěm všichni zdárně prošli, a tak jsme pokračovali v cestě dál. Po několika desítkách metrů nás čekala další zkouška, tentokrát zkouška přesnosti - hod míčky na cíl. Chvíli jsme se s tímto úkolem prali, ale nakonec opět všichni zkoušku úspěšně složili a mohli jsme pokračovat dál. Další zkouškou, kterou pro nás rytíř Jan Vír z Výrova připravil, byl test paměti. Museli jsme správně zakreslit deset puntíků do obrázku potom, co jsme se na ně minutu dívali.

Prohlížejte, dokud můžete ...

Další část cesty jsme museli jít po šipkách. Ty nás zavedly až k potůčku, přes který vedla lanová lávka. A to byl další úkol - všichni museli prokázat svou odvahu a přejít přes ní.

  Kája balancuje na lanech nad potůčkem

Lukáš byl o něco jistější a lávku rychle přeběhl

Pokračovali jsme dál po cestě podél řeky. Při předposlední zkoušce, která nás čekala, jsme museli poznávat různé květiny jarní přírody a stromy, které rostou kolem nás. Dělalo nám to trochu problémy (kromě Skippy). Nakonec jsme ale všechno poznali a mohli jsme pokračovat cestou dál za poslední zkouškou. Tou byla překážková dráha. Museli jsme ji proběhnout co nejrychleji, to se nejlíp povedlo Skippy, Tadeášovi a Lukášovi.

Kuba měl opravdu rychlý start na trať

Kája prolézá pavučinou

Překážkovou dráhou proběhli všichni, a tak jsme mohli pokračovat po cestě za pokladem. Poslední zpráva, kterou nám rytíř nechal, nám říkala, že poklad je už blízko. Začali jsme tedy hledat, ale nikde jsme poklad najít nemohli. Po dlouhém hledání jsme ho přeci jenom našli zahrabaný v mechu. Poklad byl hrnec plný zlata a stříbra a taky mincí (čokoládových )

Copak nám to rytíř Jan Vír z Výrova asi odkázal?

S nalezeným pokladem jsme se vydali do klubovny. Po cestě jsme si na chvíli sedli v klubovně, nasvačili se, napili, prohlídli fotky a celou klubovnu. Venku jsme si zahráli hru na ptáka ohniváka a mrazíka a pak už jsme se sešli u ohně a společně si opekli párky. A protože čas se už chýlil ke konci, vzali jsme si všechny své věci a vyrazili zpátky k Sokolovně, kde nás už čekali naši rodiče. Akce se nám všem moc líbila a už teď se na všechny těším v úterý na schůzce!!!