Po dlouhé přípravě jsme se konečně v pátek 20.dubna vydali do Prahy oslavovat sté výročí založení skautingu. Jako na každou výpravu jsme se sešli na vlakovém nádraží a hurá na Prahu. Potom, co jsme se dokodrcali do Týniště, jsme nastoupili do místenkového vozu rychlíku (samozřejmě jsme byli bez místenek :-) V Nymburku se k nám přidali skauti z Jičína, a tak jsme jim dali ochutnat pravou syrskou tahini. Reakce byla očekávaná, je to nechutný!

Odjezd z Nového Města

Bylo nás tolik, že jsme zaplnili celou uličku v kupéčkovém voze rychlíku

   Poté, co jsme dorazili do Prahy, jsme se metrem, tramvají a busem přesunuli do školy, ve které jsme byli ubytovaní. Rychle jsme vybalili věci a během čtvrt hodiny jsme opět stály na zastávce a vyhlíželi bus, který by nás dopravil na vystoupení Křižíkovy fontány. Ten však výjimečně nejel, a tak jsme k fontáně dorazili o dvacet minut později. Protože nikdo nevěděl, kde je vchod, celý komplex jsme si plní elánu oběhli. Chvíli jsme vystoupení pozorovali pod vraty a chvíli jsme stáli na zídce u vchodu. Tak jsme zhlédli asi čtvrtku celého programu (co do času i co do velikosti kam jsme dohlédli). Poté jsme museli opět vyrazit zpět do školy. Zahráli jsme si karty a šli jsme spát.

   Druhý den po nepříjemném probuzení jsme zahájili pořádnou rozcvičkou v mrazivém ránu. Následující fotky dokládají, že se nikomu ze spacáku příliš nechtělo (kromě mladších kluků, kteří byli vzhůru již od pěti hodin).

Bobákovi a Vaškovi se ven opravdu nechtělo

Při vyndávání ze spacáku se Vojta zasekl v polštářové části a nehodlal vylézt ven ...

A to už je pravá skautská rozcvička : "Á raz, Á dva, ..."

   Po snídani, na které se všichni (především Martin) pořádně narvali, jsme vyrazili do zoologické zahrady. Zde jsme si dali na dvě a půl hodiny rozchod, a tak mohl každý navštívit svá oblíbená zvířátka, koupit si nějaký suvenýr či využít lanovou dráhu (někteří i osmkrát). Ve stanovený čas jsme se k mé velké radosti všichni sešli na stanoveném místě a mohli jsme tak vyrazit na hlavní narozeninovou oslavu na Staroměstské náměstí.

Část výpravy navštívila pověstnou Indonéskou džungli

POZOR, na této fotce není nikdo z naší výpravy (přestože se to může na první pohled zdát)

   Když jsme dorazili na Staroměstské náměstí, přivítalo nás vystoupení Severoamerických indiánů, po kterém následovali indické písně a především pro chlapeckou část výpravy nesmírně zajímavé břišní tanečnice (dlouho se zdálo, že mezi nimi byla i Mary). Našli jsme si základní stanoviště a šli  po skupinkách na různé programy ve stáncích, sledovali projíždějící limuzíny a nabízeli okolním skautům syrskou specialitku, pastu Tahini. Dost jsme se při tom nasmáli (chceteli odzkoušet, mám stále značnou zásobu doma, stačí říct :-) Náš čas přišel okolo druhé hodiny, kdy na pódium vystoupil Pinďa a přidal náš syrský šátek k ostatním šátkům. Tak jsme i my pomohli sestavit největší skautský šátek na světě. Nakonec pro skauty zahrála i populární hudební skupina Ready Kirken, při jejichž hře si i mnozí z nás zpívali či tancovali. Prostě žůžo :-)

Pinďa přebírá syrský šátek a připravuje se na výstup na pódium před tisíce dalších skautů

Připevnění našeho šátku i břišní tanečnice jsme pozorovali ze zákoutí s popelnicemi

Pinďa před zraky mnoha a mnoha skautů připevňuje náš syrský šátek k ostatním

Skauti slaví spolu s Ready Kirken 

   Poté jsme se vydali do parku odpočinout si a zahrát si s létacím talířem. Člověk si však musel velice pečlivě vybírat místo, kde si sedne. Večer jsme ještě navštívili Divadlo u hasičů, které pro nás zahrálo hru Zvířátka a loupežníci. Bylo to opravdu skvělé představení. Takové představení bych klidně zhlídl hnedka znovu. Husí kůže, která všem klukům při slově divadlo naskakovala, je tatam. Po pohádce jsme jeli zpět do školy, zahráli jsme si karty s holkami z Mikulova a šli jsme do Hajan.

   V neděli jsme opět začali den rozcvičkou. Nasnídali jsme se, trochu jsme poklidili věci a rychle jsme vyrazili na autobus, který nás dovezl na tramvaj, kterou jsme potřebovali. Již v autobuse jsme ale zjistili, že se jeden z nás, Pepíno K., zapomněl kdesi ve škole. Vyslali jsme proto pro něho trojici kluků, která všechny své úkoly řádně splnila, a tak si vysloužila velikou pochvalu. Nakonec se ukázalo, že důvodem zapomnění byla příliš dlouhá doba strávená na záchodě při "velké" činnosti. My ostatní jsme mezitím nasedli na loď, která nás povozila po Vltavě i po tajemné Čertovce. Náš kapitán nás přitom poučoval o jednotlivých historických objektech podél řeky a ukázal nám třeba i nejužší uličku v Praze, ve které musí být semafóry pro chodce. Je totiž úzká jen půl metru.

Při plavbě se otevíral krásný výhled na panorama Hradčan

Panorama tajemné Čertovky

   Nakonec jsme dojeli lanovkou na Petřín a navštívili jsme Zrcadlové bludiště, ve kterém jsme se všichni pořádně nasmáli. Věřím, že při pohledu na některé fotky se nasmějete i dnes.

Na této fotce jsem celkem třikrát, uhodnete, který jsem ale doopravdy?

Bára se nám v Bludišti pořádně vytáhla

jednoduše ETE

   Vrátili jsme se pro věci do školy, společně se vyfotili a vyrazili jsme na cestu domů. Opět bus, tramvaj, metro, rychlík a courák a byli jsme doma.

Hromadné foto před školou

   Akce se mi velmi líbila. Byla to vůbec jedna z nejlepších akcí, na které jsem spolu s našimi skauťaty mohl být. Přinesla mi mnoho pozitivních poznatků a chuť do další práce. Jak jsem napsal : V Praze bylo blaze!

   PS. : Nové Město jsme řádně reprezentovali. Kromě záchoda, který pozvracela jedna z našich světlušek, jsme totiž rozbili i okno ve třídě (průvan), a tak si mnozí ze skautů budou nás, skauty z Nového Města, ještě nějaký čas pamatovat.