Nechte své dítě vyrůst ve skautu . . .

*  získá kamarády, z nichž se stanou přátelé na celý život
*  naučí se postarat se o sebe a dokáže si poradit v náročné situaci
*  osvojí si mnoho užitečných dovedností pro dnešní svět
*  vezme život do svých rukou a převezme za něj odpovědnost

Skauting je největší výchovné hnutí pro děti a mladé lidi na světě (existuje v 210 zemích). Umožňuje jim žít a dělat věci společně a staví před ně příležitosti, které jsou zároveň zábavou, hrou – a zároveň způsobem, jak poznávat nové věci.
Skauting dává do života řadu sociálních dovedností.
Skauting učí umět se o sebe postarat, postavit se na vlastní nohy.
Skauting je příležitost vstoupit do dospělosti jako člověk, který ví o svých kvalitách i o tom, proč nebýt sám, proč být součástí týmu. 

V současné době funguje v obci pouze dívčí oddíl, proto hledáme holky ve věku
6 – 13 let, které chtějí poznat nové kamarádky, nová místa a mít nové zážitky.

Scházíme se na pravidelných schůzkách, konaných každý čtvrtek od 16.30 do 18.00 hod. Ty jsou nejen plné her, ale holky si také zábavnou formou procvičují řadu dovedností a vědomostí, které uplatní nejen při skautských akcích, ale především v praktickém životě.
Činnost oddílu se však nesoustřeďuje jen do klubovny, v průběhu skautského roku do ní patří jedno i vícedenní výpravy do okolí.

Přijďte na první schůzku společně se svou dcerou ve čtvrtek
17. září 2009 v 16.30 hod. k Obecnímu úřadu v Šonově.

Za 6. oddíl skautů a skautek Šonov

Lenka Rejzková
vůdce oddílu
tel. 606 659 061
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  

Náš oddíl... 

Jsme 6. oddíl skautů a skautek v Šonově. Tento oddíl vznikl už  roce 1991 a prošlo jím zhruba 150 chlapců a děvčat. V současné době se aktivně scházejí pouze děvčata.

Každý týden probíhá oddílová schůzka, na které si děvčata zahrají spoustu her, ale zároveň se něčemu novému naučí. Jedná se zejména o schopnosti a dovednosti, které děvčata využijí v praktickém životě, například dopravní značky, první pomoc, vyhledávání informací, práci s mapou a jiné.

Mezi oblíbené činnosti děvčat patří také rukodělné práce. Na velikonoční, podzimní i adventní dekorace využíváme nejvíce přírodní materiály. Vyzkoušely jsme techniky batikování, savování nebo decoupage, vyráběly jsme náramky z koženek a šily peněženky i kabelky.

Kromě pravidelných schůzek vyrážíme, zhruba třikrát na půl roku, i na jednodenní nebo celovíkendové výlety. Mezi ty poslední patří návštěva Hradce Králové spojená s koupáním v aquaparku, projížďka po řece Metuji a víkend na skautské chatě v Janovičkách u Broumova.

Každé léto pořádáme letní tábor, na kterém spíme ve stanech a bereme na něj i děti, které k nám v průběhu roku nechodí.

Tábor v roce 2008 proběhl v Dědově. Počasí nám přálo, a tak týden strávený hraním si na indiány byl moc hezký. Vedle her, ve kterých jsme soupeřili o cenné body do etapové hry, jsme poznali spoustu nových věcí. Naučili jsme se pracovat s buzolou, ale i s GPS, vyráběli jsme luky a stříleli na terč, učili se ošetřit běžná zranění v táboře, procvičili jsme si uzlování. Příjemnou společností byl nedaleký tábor ostravských skautů, se kterými jsme se spřátelili a podnikli jsme společně turnaj ve sportovních hrách.

Tábor Ohnišov 2009

Jak jsme se měli na letošním táboře? Ano, čtete správně měkké "i", protože tradičně jezdí na naše tábory nejen děvčata z oddílu, ale i kluci a holky z celé vesnice. Ale zpátky k táboru. Ten letošní probíhal první týden v srpnu od 1. do 9. v Ohnišově.

Z deníku táborníka:

1.srpna 2009

Oproti předchozím táborům byl tento zvláštní v tom, že jsme spali v indiánských stanech Tee-Pee, což se nám většinou líbilo, protože nás ve stanu bylo více než jenom dva a zažili jsme více legrace.
První den jsme si prohlédli tábořiště, seznámili se a obydleli naše dočasné příbytky. Nejvíce nás odpoledne bavila hra živé pexeso, kdy jsme se pomocí zvuků, které vydávali naši spoluhráči, snažili uhodnout, které dvojice patří k sobě.
K večeru jsme se šli projít nahoru na kopec, kam jsme potom v průběhu tábora chodili hrát fotbal a další hry. Když jsme se vrátili, čekalo na nás překvapení v podobě loutkového divadla k tématu celotáborové hry - putování indiánů. Dozvěděli jsme se, že aby se rudý národ zachránil, musí hledat ztracené údolí, o němž je zmínka ve starých legendách.

2.srpna 2009

V neděli ráno byl budíček nesmyslně brzo. Měli jsme však také velké štěstí - při cestě na rozcvičku jsme nahoře na kopci uviděli Bílého bizona! Běželi jsme hned za ním, ale jako by se po něm slehla zem. Našli jsme tu jenom podivné pouzdro se vzkazem, že uvnitř je mapa, kterou budeme na svém putování potřebovat.
V průběhu dne jsme se dozvěděli, kam máme po mapě putovat (každá družina jinam), jak se vlastně po mapě pohybovat a že malé barevné lístečky, které získáváme za umístění v soutěžích i při dalších příležitostech, jsou suroviny nezbytné pro stavbu cest při naší cestě kontinentem.
Večer byl táborový oheň, na kterém jsme pro změnu my předvedli svá divadla s loutkami vedoucím a ostatním družinám.
Noc byla dramatická, protože přišla veliká bouřka a vedoucí museli zachraňovat kuchyni, které spadla střecha. Holky z jednoho stanu šly spát do srubu, protože se bály. Všechno ale dobře dopadlo.

5.srpna 2009

Další dny jsme strávili hraním her, které měly vždy nějakou souvislost s táborovou hrou, učili jsme se indiánským dovednostem a cestovali dále po mapě.
Došli jsme na stará poutní místa, kde nás uvítal strážce medicin a za splněné zkoušky týmové spolupráce, odvahy a inteligence nám prozradil, co se mu v noci zdálo - a my po vyluštění šifry věděli, kam pokračovat dále!
Taky jsme si našli novou zábavu - pouštění lodiček. To nás velice bavilo, protože jsme přitom mohli být v potoce a ochladit se. Bylo hodně teplo.
Zkusili jsme si taky ulovit bobříka mlčení, ale většina z nás to zkazila hodně brzo.
Večer jsme chodili hrát fotbal a další hry nahoru na kopec a pak následovala sprcha.
V noci jsme měli hlídky. Občas se ale někdo bál a nevylezl ze spacáku a tak se nehlídalo.

6.srpna 2009

Dnes jsme jeli na výlet do Uhřínova, kde jsme navštívili středověkou vesničku. Průvodce nám vždy všechno pěkně vysvětlil a tak jsme se dozvěděli, jaké bylinky se pěstovaly na zahrádkách, jak vypadal život obyčejné rodiny nebo jak se dělala keramika.
Na zpáteční cestě jsme vystoupili dřív, abychom se ještě prošli. Zkusili jsme si pracovat s buzolou. Cesta však byla dlouhá a bolely nás nohy. Žádnou zkratkou jsme nešli, protože jsme se báli, že to zkratka nebude. Do tábora jsme došli až před večeří.
Taky na mapě jsme se hodně posunuli a teď jsme šli na Černou Horu.

7.srpna 2009

Dnes jsme dokončovali indiánské zkoušky. Celkem jich bylo šest. Lovci vyráběli luky a museli trefit bizona, Stavitelé uzlovali a stavěli stan, Šamani zkoušeli psát neviditelným písmem a vymýšleli indiánské tance, pro Stopaře byla připravená cesta lesem po azimutech a Medicinmani prokazovali, že vědí, co udělají, když se někomu z nás něco stane. Odměnou za každou splněnou zkoušku nám byly dány suroviny pro další putování a samolepka s indiánským motivem.
Večer jsme měli stezku odvahy. Hodně jsme se báli a tak jsme většinou chodili po dvojicích. Šli jsme proti proudu potoka, potom do stráně nahoru. Potkali jsme "oběšence" a vykoukl na nás Petr. Hrozně jsme se ho lekli! Naštěstí už jsme byli u papíru, na který jsme se podepsali a mohli jsme po cestě sejít zpátky. Tam nás pochválili za statečnost (kdyby tak věděli, jak máme nahnáno) a šli jsme na kutě.

8.srpna 2009

Dnes je vlastně poslední táborový den, protože zítra už budeme odjíždět domů. Nejdůležitější věci se staly odpoledne. Nejdříve jsme uspořádali škopkovou bitvu, ve které jsme se všichni navzájem zlili tak, že na nás nebyla suchá nitka. Potom jsme se převlékli do suchého a pustili se do boje o mapu k ztracenému údolí a k pokladu. Tu jsme získali po souboji se strážci mapy. Museli jsme po cestě vyluštit několik šifer. Odměnou nám byl pytel se sladkostmi a svítícími tyčinkami, souřadnice ztraceného údolí a suroviny. Jenomže každá skupina dostala jenom jeden druh surovin a nikomu nestačily na celou cestu. Protože jsme si je mezi sebou nemohli měnit, nevěděli jsme, jak dojít do cíle našeho putování. Nakonec jsme přišli na to, že se spojíme v jeden kmen a už nám suroviny stačily! Došli jsme do cíle!
Večer byl ukončovací táborový oheň, u kterého jsme si nejen zazpívali, ale někteří i zatancovali indiánské tance nebo nám předvedli nějakou scénku.

9.srpna 2009

Dnes už jedeme domů. Je to škoda, protože tábor byl prima. Doufám, že příští rok taky nějaký bude, už se na něj těším.